Fyziologické funkce II
Tělesná teplota TT ºC
n TT tvoří rovnováhu mezi tvorbou tepla tkáněmi ( vedlejší produkt metabolismu) a jeho ztrátami vypařováním kůží, sliznicemi, respiračním traktem, prouděním a vedením
n Tělesná teplota je řízena a udržována termoregulačním centrem v hypothalamu.
n Dělení:
n Teplota tělesného jádra ( v dutině hrudní a břišní) stanovuje se v resuscitační péči, při operacích v mimotělním oběhu.
n Povrchová teplota těla
Na čem závisí
n 1. na denní době, minimum mezi 4-6 hodinou ranní, maximum mezi 16-18 hodinou. Rozdíl o několik desetin stupně max. o 1ºC
n 2. na věku: malé děti snáze přijímají teplotu okolí, staří lidé mají horší kontrolu termoregulace
n 3. tělesná aktivita
n 4. hormony – změny teploty během menstruačního cyklu, ovulace, hyperthyreóza zrychluje metabolismus a tím zvyšuje produkci tepla.
n 5. stres – aktivuje sympatikus a zvyšuje TT
n 6. okolí – teplota a vlhkost
Měření TT
n Místa měření:
n V axile – nejčastěji. Není vhodné pro kojence, malé děti a neklidné pac
n V rektu – možné v podstatě u kohokoli vyjma pacientů s infekčním onemocněním střev a patologií v konečníku. Nejvíce odpovídá teplotě tělesného jádra.
n V ústech pod jazykem – u nás se nevžilo, hlavně v anglosaských zemích. Není vhodné pro děti a neklidné a obluzené nemocné.
n V pochvě – bazální teplota. Používá se pro určení ovulace. Měří se ráno před opuštěním lůžka.
n V zevním zvukovodu – digitálním teploměrem. Na akutní příjmu a u dětí.
n Naměřená hodnota TT závisí na místu měření!!!
n V zásadě teplota v rektu je o 0,5 ºC vyšší než v axile a proto se „ odečítá“ viz. Tab 10 v učebnici str. 47
Měření TT – typy teploměrů
n Lékařský teploměr maximální ( rtuťový) rtuťový sloupec po ukončení měření zůstává na maximální naměřené teplotě.
n Rychloběžka – rektální rtuťový teploměr ( pro děti). TT se musí odečíst ještě při zavedení v rektu, v zevním prostředí rtuťový sloupec klesá
n Digitální teploměry ( pro měření v zevním zvukovodu, v rektu, na čele …)
TT u hospitalizovaných pacientů se měří 2x denně v době ranního teplotního minima a podvečerního maxima a zaznamenává se do teplotní tabulky.
Změny tělesné teploty
Normotermie: normální fyziologická TT
V axile 36,0 ºC – 36,9 ºC
Hypotermie: snížená TT < 36 ºC
Subfebrilie: zvýšená TT 37,0 – 37,9 ºC
Febrilie: horečka TT > 38 ºC
Hyperpyrexie : vysoká horečka TT > 40 ºC
Horečka
n Důležitý nespecifický příznak onemocnění!!!
n Zánětlivá onemocnění infekční a neinfekční, očkování
n Nekróza a zhmoždění tkání tkání ( např. u IM)
n Onemocnění mozku –infekce, krvácení, úrazy
n Nádorová onemocnění
n Zvýšení teploty okolí úpal, přehřátí nevhodným oblečením
n Mechanismus vzniku horečky:
n Působneím cytokinů dochází k přenastavení požadované teploty v termoregulačním centru v hypothalamu. Organismus začne produkovat teplo zrychlením metabolismu, perifení vazokonstrikcí a redistribucí krve do teplých vnitřních orgánů, případně svalovým třesem – zimnice, třesavka, dochází k vzestupu teploty. Energeticky velmi náročný proces, zatěžuje kardiovaskulární aparát. Na vrcholu horečky se u malých dětí do 5 let mohou vyskytnout febrilní křeče ( klonické). Pokles TT sáláním ( rozpálení tváře) a vypařováním ( pocením).Velká ztráta tekutin, nutno doplňovat, dospělý člověk má vypít 2500-3000 ml tekutin s minerály
Snižování horečky
n Horečka je důležitou součástí obranných pochodů. Zvýšenou teplotu nesnižujeme, horečku nad 38 ºC ano.
n Nikdy nesnižujeme TT o více než 2 ºC
n Fyzikální metody –
n studený zábal na hrudník a břicho
n Ledové kostky na třísla
n Koupel ve vlažné vodě ( asi 29 ºC)
n Sprchování studenou vodou
n Farmakologicky: Paracetamol, Ibuprofen
n Plus popíjení chladných nápojů
Některé typy horečky
n Setrvalá horečka ( febris continua) TT během dne neklesá pod 38 ºC hodnota mezi min. a max horečkou menší než 1 ºC. Některé plicní záněty
n Opadávající horečka ( f. remittens) TT nedosahuje během dne normálních hodnot, ale rozdíl mezi min. a max. teplotou větší než 1 ºC U revmatické horečky.
n Střídavá horečka ( f. intermittens) Min. TT klesá k normálním hodnotám, max až k 39 ºC- SEPTICKÉ STAVY
Snížená teplota - hypotermie
n Krátkodobý úkaz po velké ztrátě krve
n Při jaterním selhání
n Při šoku!!!!
Vylučování moče
n Mikce – močení – vyprázdnění močového měchýře. Do jisté míry volní akt, souhra činnosti hladkého a příčně pruhovaného svalstva.
n Diuréza – množství moče vyloučené za určitou časovou jednotku.
n Denní diuréza – množství moče vyloučené za 24 hod
n Hodinová diuréza
Poruchy vylučování moče:
n Retence: zadržování moče v močovém měchýři.
n Důvod . Obstrukce močové trubice . Nejčastěji při hypertofii prostaty u mužů nebo při sesoupení dělohy u žen. Spasmolytika nebo přerušení míchy v určité oblasti vede k ochabnutí stěny močového měchýře.
n Inkontinence moče: spontánní vůlí nekontrolovaný odchod moče
n Celková – moč odchází kontinuálně během dne i noci. Příčínou bývá neurologická porucha.
n Stresová –únik malého množství moče při zvýšení nitrobřišního tlaku – kašel smích, zvedání těžkých předmětů. U žen v těhu a po porodu, při descenzu ( sestoupení) dělohy
n Urgentní – únik malého množství moče v důsledku malé kapacity močového měchýře ( detrussor se stáhne dříve, než je močový měchýř naplněn, často psychogenní)
n Noční pomočování ( enuresis nocturna): u dětí ( někdy i dospělých) příčinou může být nezralost nervového systému, něbo zánět močových cest, psychické problémy.
n Denní pomočování ( enuresis diurna): pomočování ve dne i v noci u dětí, které by už měly být schopné ovládat svěrače a kontrolovat mikci a u dospělých. Příčina viz. Výše.
n Nykturie: noční močení,kdy se buď v noci se tvoří nesprávně více moče, než ve dne-při srdečním selhání ( lepší prokrvení ledvin) nebo je sliznice mm drážděna při zánětech močových cest, zbytnění ( hypertrifie) prostaty a nedokonalé vyprázdnění močového měchýře
n Polakisurie: časté močení při normální tvorbě moči. Při zánětech močových cest, hypertrofii prostaty, stresu
n Paradoxní ischurie: spontánní odkapávání moče při přeplněném močovém měchýři. Může vézt k inkontinenci.
n Dysurie: bolestivé močení, nejčastěji pálení, řezání
n Strangurie: pálení při močení
n Hematurie: krev v moči!!!Onemocnění ledvin i močových cest. Záněty, nádory, močové kameny ( konkrementy)
Barva moče
n Normální barva je jantarově žlutá, závisí na koncentraci ( hustotě) moče
n Tmavá moč ( barva černého piva): zbarvená žlučovými barvivy – při ikterech ( žloutenkách)
n Načervenalá – hematurie
n Porfirie
Specifická hmotnost moče:
n Je dána koncentrací a hmotností v moči rozpuštěných částí
n Měří se hustoměrem ( urometrem) v odměrném válci
n Normální je 1015 – 1028 g/l
Zápach moče
n Normální je „ aromatický“ zápach
n Sladká ovocná vůně u pacientů s nekontrolovaným DM ( hyperglykémie), při hladovění
n Zápach po lécích (ATB - penicilín), po vitamínech
n Hnilobný zápach
n Smrdutý zápach při infekci močových cest
Zákal moče:
n moč je za normálních okolností čirá
n příčinou zakalení moče může být přítomnost hnisu (leukocyty), krve (erytrocyty), spermií, bakterií, plísní, krystalů, hlenu nebo parazitární infekce (jako je trichomoniáza).
Vylučování stolice - DEFEKACE
n Normální:
n Množství asi
n Složení: Voda, hlen, odloupané epitelie, žluč,anorganické látky, nestrávené zbytky potravy
n frekvence 1-2x denně až 1x za dva dny
n Konzistence: formovaná
n Barva: je dána složením potravy a množstvím žlučového barviva viz. Tabulka 11 v učebnici str. 51
n Zápach: závisí na kvasných a hnilobných procesech
Zácpa - obstipace
n Obtížné vyprázdnění malého množství tuhé stolice
n Příznak: organického onemocnění střeva ( nádor, bolestivé onemocnění konečníku), pozor na ileus, neprůchodnost střev
n Nemoc:
n návyková ( habituální) chronická
n přechodná při změně prostředí ( např. při hospitalizaci) změna výživy ( banány, borůvky), nedostek pohybu u ležících pacientů
Paradoxní průjem
n Vzniká u těžké zácpy, kdy spečená tuhá stolice ( skybala) v ampule dráždí sliznici ke zvýšené sekreci hlenu, který pak zbarven stolicí samovolně uniká a může být považován za průjem. Poznáme při vyšetření per rectum
n Tuhou stolici je nutné z konečníku vybavit manuálně. ( provádí lékař J)
Průjem - diarrhoea
n časté vylučování tekuté vodnaté stolice v důsledku zrychlení střevní peristaltiky.
n Obsahuje nestrávené zbytky potravy, někdy hlen, krev, hnis, částečky tuku. Je třeba zhodnotit, případně se vyptat.
n Příčiny:
- Střevní infekce bakteriální a virové
- Chronické střevní záněty ( Crohnova chorba, Ulcerózní kolitida
- Poruchy trávení z vstřebávání, potravinové alergie
- Psychogenní vlivy: strach, úlek…
Průjem ohrožuje pacienta ztrátou tekutin a iontů, zvláště u malých dětí a starých lidí může způsobit závažnou dehydrataci až metabolický rozvrat.
Je nutné sledovat:
- Počet stolic
- Množství vyloučené stolice alespoň odhadem
- Patologické příměsy: hlen, krev, hnis…
- Stav hydratace: diuréza, vlhkost kůže a sliznic, kožní turgor ( kožní řasa), TK
Další poruchy vyprazdňování stolice
n Inkontinence stolice: samovolný únik stolice. Příčinou jsou neurologické poruchy ( přerušení míchy, poruchy vědomí…)
n Plynatost – flatulence: nadměrné množství plynů ve střevech, které způsobje jejich nepříjemné rozpínání a nadýmání
n Hemoroidy: varikózní rozšíření žil v oblasti konečníku. Bolí, svědí, krvácí
Změny barvy stolice
n Acholická stolice – stříbrošedá, bez žlučových barviv. Způsobena zúžením ( obstrukcí) vývodných žlučových cest a tím zamezení otoku žluče do střeva.
n Černá dehtovitá stolice = MELÉNA – vzniká krvácením do horní části trávicího traktu ( gastroduodenální vředy, jícnové varixy). Anamnesticky nutno odlišit ovlivnění barvy stolice potravou a léky ( tmavé maso, borůvky, černé uhlí, preparáty železa). Vždy závažný příznak!!!
n Enterorágie: příměs čerstvé krve ve stolici. Vniká při krvácení do dolní části trávicí trubice – záněty v tlustém střevě, kolorektální karcinom, hemoroidy
Komentáře
Přehled komentářů
Cetlni,jiste a pochopitelne slovo. Moc dekuji za vase ochotu na dobry veci.
Spozdravem s Prahy.
........
(Verča, 28. 9. 2010 15:19)Ahoj,máš to moc hezky rozepsaný,zrovna se to potřebuju učit na praxe tak sem se sem mrkla a je tady všechno pohromadě:) děkuju za pomoc:)
Nadhera
(Abi, 2. 12. 2020 10:39)